Krajinky, moje láska a radost. Ale zrovna taky přestavujeme, tak příležitostí vydat se někam do zajímavých oblastí bylo minimálně. Dávám jednu ze začátku září - panorama bývalých Svatojánských proudů ze Smetanovy vyhlídky (složeno asi z šesti snímků). Vydal jsem se tam i jednou z rána během října. V pátek cestou do práce jsem se rozplýval nad senzačními přízemními mlhami prozářenými vycházejícím sluncem. Že si to v sobotu vyfotim. Hovno, přátelé. Jednolitý opar. Jen nad údolími Sázavy a Vltavy je z dálky vidět hustá mlha. Dojedu až témeř k vyhlídce, ale se blížím, vidím, že je zle, všude kolem mlíko, fotit se nedá lautr nic. Ale fotovýlet nevyšel úplně nadarmo. V Kamenném Přívoze vypadala zamlžená Sázava téměř tropicky přízračně a o kus dál v Kamenici jsem smykem zastavil, když jsem koutkem oka zahlédl zlatým světlem zalitou javorovou alej.
Později jsem si říkal, jak nafotit zku....é Polabí (má současná domovina), kde je jen rovina, pole a nebe. Nix víc. Jako déjà vu - v sobotu ráno jsme jeli pro děti do Přelouče a ostré ranní slunce nádherně kouzlilo. Dneska jsem vyjel, a prd. Opar, přes který slunce jen stěží protlačilo své paprsky, scheisse, jsem zase v řiti. Ale je to teď můj kraj, tak to sem dám, abyste věděli, jak to u nás vypadá... :o)
